kill indies

http://killindies.wordpress.com/

2008-11-25T04:21:00.001-08:00

http://killindies.wordpress.com/

Git Some v Hradci

2008-11-22T11:17:00.000-08:00

Vzrušené výkříky, které se zcela pravidelně objevují na SSR fóru jen pár desítek minut po skončení koncertů na sedmičce, mě obvykle nechávají chladným (ne že by se jim leckdy nešlo dát za pravdu), v případě Git Some se tím ale potvrdila celkem dobrá šance na to, že si v neděli poctivě zahážu palicí. Co je tahle sebranka zač zdůraznil už letmý pohled na "vulgární" merch a za chvilku i nástup samotné kapely, vlasatá, fousatá a pokérovaná partička s visáží sedmdesátkových porno herců, přičemž "řidítka" pod nosem jejich bubeníka by mu mohl závidet leckdo, obzvlášť kytarisza z ememvoodoopeka. Co následovala pak byla na fest dotažená a splašená jízda, rockn'n'roll, odřezky "moderního" hardcoru z konce posledního tisiciletí (kluci hráli v planemistakenforstars), ale s neuvěřitolnou heavy naládou, stříkající pot, basák, který se v průběhu koncertu stával čim dál víc vzpřímeným a kytarista ohnutým, decentní zpěvák. Bylo to dobrý.

Ultra Dolphins (US, Robotic Empire) - 5/9 v Pardubicích

2008-09-01T13:51:00.000-07:00

Ultra Dolphins (US, Robotic Empire)
Elektročas (CZ, Silver Rocket)
Statics (DE, DIY)

5/9, Pardubicích - klub Ponorka

Richmondský label Robotic Empire je domovem spousty amerických hardcore kapel, které svým zvukem přesahují hranice hardcore/noise/metal standardů a mnohdy jdou svým zvukem proti žánru, či jej v lecčems inovují (Torche, Municipal Waste, Capsule, pg.99 ...). Jedna z domovských akvizic Robotic Empire je i kapela ULTRA DOLPHINS, která se momentálně prohání Evropou na svém krátkém tour a koncert v Pardubicích je jejich jedinou zastávkou. Ultra Doplhins jsou složitá a tikající bomba, poháněná kytarou, která zní jako kdyby se její hráč snažil střílet jehly a výsledek jde napříč žánry, math rocková spletitost, cynický vokál, popěvky připomínájící starou školu emo hardcore a energie kapely, která prostě jde hlavou proti zdi. Pokud si ještě pamatujete intenzitu desky Brothers, Sisters od North of America, jistě víte co mám na mysli. Tahle trojice fousáčů je zaručený typ. Mimochodem, pokud vás zajímá kolik vymlácených oken už utrpěla jejich dodávka, podívejte se na jejich výčet zde, jejich věru dost. Jako předkapela se představí ELEKTROČAS, relativně mladá kapela z Hradce Králové, o které už jste zaručeně slyšeli. V počátcích jen trio, které navazovalo na klasický Silver Rocket zvuk, aby se po příchodu kytaristy/zpěváka Jirky (ex-Tostaki, Mexican Lovers) přetransformovalo v živoucí post hardcore mašinu, nedaleko Yaphet Kotto stylu. Viděl jsem už hodně jejich koncertů a myslím, že s každým dalším tahle kapela stoupá o malou třídu výš. Na podlaze malýho klubu bude jejich koncert doufám zničující jako obvykle. Na závěr pak vystoupí STATICS, punk/rock z německého Lipska, jdoucí ve šlepějích Wipers/Wire zvuku. Mezi hráči pak možná rozpoznáte Stephana, kytaristu Perth Express a Men in Serching of Perfect Weapon. Začátek v 20:00, vstup 100 Kč. Ponorku najdete hned vedle městských lázních v ulici Jiráskova (od nádraží bus 9, 8, 13, 6, vždy první zastávka za Divadlem Pardubice).

www.myspace.com/elektrocas
www.myspace.com/ultradolphins
www.myspace.com/yourstatics

Elektročas & Fetch - Split (2008, Silver Rocket)

2008-08-10T13:32:00.000-07:00

Ke konci jara snad nebyla nahrávka, na kterou bych se těšil víc než na tenhle split. Ostatně v našich končinách bylo jeho vydání tak trochu svátek - kdy naposledy se kapely ražení Elektročas/Fetch! sešly na společném kusu vinylu (?), bílým jako sníh, krásným jako nejkrásnější buchty? Zabaleno v decentním obalu s perokresbou ptáčka, jedna skladba na každý straně. Fetch! jsou tentokrát velmi struční, ale jejich pověstná genialita nechybí: "Na tebe už nemám žádný místo, jsem teď hrozně rychlej, chci mít všechno pěkný, a samozřejmě čisto." A na druhý straně hradečáci s jedním ze svých náročnějších kousků. Tahle kapela začíná tam kde to Tostaki utnuli. Elektročas mířej ke hvězdám. Doufám že poletěj hodně dlouho.

***** / *****

Conor Oberst (2008, Merge)

2008-07-30T16:27:00.000-07:00

ne, tohle nejsou nový bright eyes.
z conora obersta se stal znova pankáč. po pár koncertech na místech jako bowlingová herna, minibar a několik obýváků, natočil s pár kámošema v opuštěným baráku někde v mexiku výbornou country desku, celou ji pověsil na myspace a svoje stránky (jinak oficiálně vyjde na merge 4. srpna) a vydal se na megatour, který se ve většině případů odehraje v malejch klubech. teď zbejvá jenom doufat, že country obsah nový desky odradí fanynky a fanoušky conorova účesu a zbytek, kterej ví o co tady jde se sejde v září například v pražský roxy, vídeňský areně nebo berlínským columbia clubu...go conor GO!
*****/*****
t

Temná historie rockenrollu # 2

2008-07-26T01:07:00.000-07:00

Playlist # 01 (Moduretik, Dan Dudarec, KI: Jakub)

2008-07-02T05:12:00.000-07:00

Grunge? Cože ...

01 | Moduretik je jednočlenný pardubický electro projekt. Na své aktuální desce Omak přivádí k životu rozverné 8bity a IDM.

Kap Bambino - Zero life, night vision (WWilko/DelRec)
Luke Vibert - Chicago, Detroit, Redruth (Warp)
Venetian Snares - My downfall (Warp)
Zeigeist - The Jade motel (Spegel)
Schneider TM - Škoda mluvit (City Slang)

01 | Dan Dudarec vede jeden z mála českých labelů orientovaných na světovou alternativu, Minority Records (Polvere, Tape, The Tall Ships, OTK). Zároveň je členem AM180 Collective, pořádajícího koncerty a vernisáže v Praze. Tady je jeho aktuální playlist i s komentáři.

AF URSIN - Aura Legato LP (La Scie Doree)
V Belgii usazeny Fin Timo van Luijk a jeho verze minimalistickeho pristupu k elektronicke hudbe za pouziti zvuku fletny, hlasu, harmonia, basove kytary atd. Oznaceni 'musical buddhist' se skvele hodi, viz odkaz. http://users.skynet.be/P-ART/P-ARTWEB/13AFURSIN/AFURSIN.htm

TIMO VAN LUIJK/KRIS VANDERSTRAETEN - Costa del Luna LP (La Scie Doree)
Timovo starsi album: Timo - citera, fletna, klavesy, pasky,, Kris - perkuse FRODE GJERSTAD/PAAL

NILSEN-LOVE - Day before One LP (Tyyfus)
Uzasne free-jazzove album vydane na male helsinske znacce venujici se volne improvizaci. Frode - alto saxofon, bass klarinet, Paal - bici

WERNER DURAND - Remnants From Paradise CD (Absurd) Vyjimecne lisovane CD na jinak temer zasadne CD-R avant/noise labelu z Recka. Vycet nastroju je dechberouci: shakulimba, bamboo and metal mouthharps, tanputa, sliding PVC clarinets with prepared resonants, electronics & delays

TAPE - Luminarium CD (Hapna)
Po trech letech nove album svedskeho tria, druha cast alba patri k tomu nejlepsimu co Tape kdy nahrali.

STEVE REICH - Music For 18 Musicians CD (Nonesuch)
Nestarnouci klasika hudebniho minimalismu, verze z roku 1996 na Nonesuch ma podstatne lepsi zvuk nezli original na ECM.

PAUL BLEY - Solo in Mondsee CD (ECM)
Velmi pristupna a prijemna solova nahravka Paula Bleye, ve vsech mediich nepravem srovnavana s 'Open, To Love'. Otazkou zustava proc Manfredu Eicherovi trvalo dlouhych 6 let ji vydat.

01 | Kill Indies: Jakub

High Places - 03_07 - 09_07 (eMusic) Sbírka singlů brooklynského dua přináší porci hravého exotica/indie popu, hodně netradičního, hodně zasněného. High Places právě podepsali smlouvu s Thrill Jockey a chystají split 7" s Xiu Xiu. Jejich blog je tady.

Masshysteri - En Monoton Tid 7" (Feral Ward) Ex - Vicious, melodický retro punk s holčičím-klučičím zpěvem ve švédštině. Sedmipalec, 4 songy, žádný velký hit, ale uspěchaná, malinko beach/western naláda. Tohle kope. Myspace.

Autistic Youth - Landmine Beach LP (Sabotage) Partička portlandských floutků na svém druhé velké desce navazuje na odkaz kapel jako The Wipers, 999 či Wire, ale jsou mnohem špinavější a s trošku ostřejším nájezdem na branku. AY a Masshysteri dneska večer (2/7) hrají v Praze v klubu Jelení.

The Catalyst - Marianas trench (Perpetual Motion Machine) Tohle je utajená bomba pro fans heavy hardcore revivalů jako Big Bussines nebo Torche, ale nečekejte nic co byste už stokrát slyšeli jinde. Představete si jam Nirvany a Mudhoney jak se snaží hrát hardcore, zatraceně nahlas, ale pořád ze sebe nemůžou servat starý kořeny. The Catalyst. Tohle je sbírka starých EP a splitů, novinka je naspadnutí. Myspace.

To ještě Steve Reich neměl o minimalismu ani páru.

Moduretik @ D29 (28|6|08) + Yourai, Isobutane

2008-07-01T04:43:00.000-07:00

Minimum lidí. Dusno. Nefunkční lednice a přehřátej Birell. Divadlo 29 (Pardubice) by mohl být celkem světový klub, kdyby tam měl kdo chodit a dramaturgie byla na úrovni, kdy kvalitní koncert není totálním darem z nebes. Překvapivě tenhle večer je právě mimo dramturgii D29 a ke všemu je propagace absolutně zazděná samotným klubem. Ach jo. Jako první vystupuje Yourai, Bratislavský acapella projekt. Docela odvážný hlasový experiment, oproti nahrávce mi to přišlo mnohem víc goth, ale nic pro mě. Hned po něm Moduretik (ex-Moon Projekt, K!K!K!). Výživná a úderná performance, dlouhá tak akorát. Dobře zvládnutý a rozverný 8bit + pár starších skladeb i s vokálem, ty mi hodně připomínali staršího Anthony Rothera. Parádní. V porovnání se spoustou údajně zajímavých a vyzdvyhovaných lokálních elektro projektů mi Moduretik přijde zdaleka nejlepší. Dočká se taky po zásluze nadšených sloupků v eXu? Tenhle koncert mělo rozhodně vidět víc lidí. Na závěr pak slovenský IDM Isobutane. Tomuhle chyběl živý aspekt, místy zdlouhavé až sem musel odeběhnout.

Debut Moduretik (Omak) vyšel na pražském diy labelu Bleeding Ear: http://bleeding.webz.cz/

www.myspace.com/moduretik
www.myspace.com/isobutane01
www.myspace.com/yourai

Temná historie rokenrollu # 1

2008-06-23T15:22:00.000-07:00

20. listopadu, San Francisco, US - Cow Palace. Keith Moon si vezme příliš velkou dávku uklidňujícího sedativa pro koně a po dvou totálních výpadcích už není schopný hrát dál. Nahradí ho maník z publika. Nejspíš si to docela užil!

Jaguar Love - EP (2008, Matador)

2008-06-18T03:20:00.001-07:00

Co uděláte když se vaše kapela (The Blood Brothers) rozpadne a váš boční projekt (Neon Blond) vyšumí do ztracena? No přece se spřahnete se členy jiné aktuálně rozpadlé kapely (Pretty Girls Makes Graves), necháte se podepsat jejich labelem (Matador) a začnete hrát to co už jste hráli 10 let před tím! 4 skladby od Jaguar Love by se tak asi jen těžko neztratili na polsední řadovce Blood Brothers Young Machetes, ale mnohem lépe by mohli být pokračováním debutu Neon Blonde - ovšem bez vývoje. Nuda. Zajímavou informací je, že 30. června hrají Jaguar Love v pražské Lucerně. Dobrá. Někam se ty lidi z guestlistu přece vejít musí. Jinak nechápu kdo by na to chodil. ... Jakub

** / *****

Tape - Milieu Plus 2LP (2008, Minority Records)

2008-04-28T03:28:00.000-07:00

Další záslužný počin si na triko může připsat pražský label Minority Records. Po loňské nadílce v podobě klasiků Gastr Del Sol (7") a italských Polvere (10", recenze), teď vydává rozšířenou edici alba Milieu od švédských Tape. Tahle deska má sice na svém rodném listu rok 2003 (Häpna records), ale až Minority ji vydávají na vinylu (rovnou na dvou, žlutých a v limitované edici 500 kusů, takže spěchejte) a navíc ještě v rozšířené edici, která je delší o 4 skladby nahrané ve stejné session jako zbytek Milieu. No a co od TAPE očekávat? Ve zkratce by stačilo napsat folktronica, field recordings, ambiet, experimental. Trojice stockholmských instrumentalistů však svoji hudbu kóduje do mnohem zkousnutelnějších signálu než by mohli napovídat jejich škatulky a výsledkem je tak neskutečně křehká a melodická "symfonie" s těžko polapitelnou náladou. Ani smutek, ani radost. Když posloucháte Tape, je to jako by se na chvilku zastavil čas. Není kam spěchat a já si teď jen těžko dovedu představit lepší soundtrack k jarnímu rozjímání. | P.S. V těchto dnech vychází i nové album Tape, Luminarium (Häpna 42) |

***** / *****
(Minority Records / Tape Myspace)

The VSS - Silt (Live video)

2008-02-26T04:02:00.000-08:00

Tohle je nejspíš první a poslední video z koncertu The VSS, na který jsem narazil. Shodou okolností je to parádní zvukově/obrazově. Je to video z roku 1995, VSS tehdy hráli v Denveru jako předkapela Make Up a údajně se jedná o jejich 4-tý koncert vůbec. Skladba je z před klávesového období. Jinak na Day After je už nějakou dobu k dispozici 7" The VSS, radil bych nezaváhat a koupit co nejdřív než nebude (trošku mě zaráží že i po několika letech to tam pořád mají).

Johan Matranga - 17/4/08 - Praha, Chateau l'enfer rouge

2008-02-19T02:53:00.000-08:00

Ještě do nedávna se Johan Matranga schovával za řadou rozličných nálepek se jmény předchozích kapel a projektů. Posledním z nich byl onelinedrawing, na který Johan pak plynule navázal svým sólovým projektem, se kterým v dubnu a již pod svým vlastním jménem chystá objet Evropu a 17. dubna nebude chybět ani zastávka v pražském Chateau l'enfer rouge.

Za 17 let aktivního působení na indie rock scéně se Matrangův život z dostupných informací dá celkem dobře vyjádřit v číslech i fakticky. Rodák z Bostonu, absolvent Pitzerovy akademie s dimplomem z Angličtiny, ženatý od roku 1994 do roku 1996, působyl v kapelách jako Far, New End Original a Gratitude a vydávál na tak rozličných labelech jako Atlantic či Jade Tree a Equal Vision. Na kontě má Johan přes 24 vydaných nahrávek, většinu z nich pod svým písničkářských projektem onelinedrawing a mezi nimi nechybí ani split s emo rock legendou Sense Field či Rival Schools. Dvojice zásadních desek Visitor and The Volunteer pak vyšla na Jade Tree. Od roku 2005 začíná pod svým vlastním jménem vydávat na Equal Vision (label založený zpěvákem Youth of Today, Rayem Cappo).

Zvuk Johanových skladeb pak těží z klasických devadesátkových emo kapel (tedy ještě dávno předtím než začlo masově docházet ke zcela zavádějící žánrové interprataci), jako i z původního amerického folku (Dylan, Young a Drake) a popu a na své si bezpochyb příjdou fanoušci raného zvuku Bright Eyes či Johna Vanderslice.

17/4/08 - Praha, Chateau l'enfer rouge.

Desky onelinedrawing a New End Original si můžete objednat na Day After.

http://www.myspace.com/jonahmatranga

art indies: xyxx, haubelt, masker

2008-01-05T11:49:00.000-08:00

XYXX: VLADIMÍR SKREPL, ONDŘEJ BRODY, MARK THER, VIKTOR FREŠO, BRUCE LABRUCE, JAN MUCSKA V KARLIN STUDIOS
12.12.2007 - 6.1.2008
hodně zdařilou a zajímavou výstavu jste mohli během několika minulých týdnů (a ještě zejtra) navštívit v pražskym komplexu atelierů a galerii karlin studios. k vidění byly skoro všechny formy současnýho umění, a to jak obrazy a fotky, tak i videa a (na vernisáži) performance .
obrazy vystavuje vladimír skrepl, nedávný laureát ceny jiřího kovandy. desítka pláten velkých formátů zaychuje lehce deformované postavy princezen namalované typickým skreplovým expresivním stylem - někdy jen lehce zacákané barvou, jindy přímo vyrytý v jedné tlusté vrstvě směsice barev. působivý a možná někdy trochu zneklidňující.
viktor frešo vystavil jednu fotografii s názvem facka znázorňující dívku s oteklou tváří po tom, co ji někdo udeřil. hmm.. zajímavější mi ale přišlo video ondřeje brodyho - dominik. osmnáctiminutový film zobrazující soulož těhotné ženy a jejího muže na porodnim křesle během vyšetření za dohledu několika doktorů. snímek se pohybuje na samý hranici videoartu a nějakýho lehce zvrhlýho porna. nabízí se otázka, jestli to vůbec ještě je umění.. brody tyhle hranice zkoumá (a možná i posouvá) ve většině svejch prací ještě ve spolupráci s kristoferem paetau. jejich dosavadní tvorbu si můžete prohlídnout tady.
v podobném duchu se nese i video kanadského umělce, režiséra, gay aktivisty bruce labruce. vystavuje svoje protiválečný lesbický porno s názvem give piece of ass a chance.
o něco méně šokující (zato vtipná) je práce marka thera, kterej na vernsáž pozval transvestitu, aby předvedl svoje dvě čísla, jejichž záznam byl v podobě videa promítán po zbytek výstavy.

STEJNÝ OBRAZ: JAN HAUBELT V GALERII ENTRANCE
12.12.2007 - 6.1.2008

jan haubelt se ve své tvorbě zaměřuje na pozměňování či narušování reality a nejinak je to i na této výstavě s názvem stejný obraz. haubelt zde vystavuje dvě fotografie pracující přímo s prostorem galerie. vyfocenou stěnu umístil do rámu a pověsil na stejné místo. vznikl dojem jakýhosi otvoru ve stěně, za kterým je další stěna. víc řeknou fotky..

SIMULANT: JAKUB MATUŠKA AKA MASKER V GALERII A.M. 180
4.1.2007 - 16.1.2007
jakub matuška, student avu v atelieru vladimíra skrepla, je docela činnej. zabejvá se jak malbou, tak videem, street artem nebo designem oblečení. na výstavě v a.m.180 vystavuje několik obrazů menších i velkých formátů dělanejch kombinací klasický malby a sprejů. je to trochu rozteklý, trochu mi něco z toho připomnělo práce josefa bolfa, ale líbilo se mi to, to jo.. v podstatě se jedná o grafitti na plátnech plus ňáký akty s celkem specificky pojatou perspektivou a vlastně i vzhledem těch samotnejch postav. jeho práce si doporučuju prohlídnout na jeho stránkách.

Malady - s/t (2004, Level Plane)

2007-12-05T00:42:00.000-08:00

Malady byla kapela s extrémě krátkou životností. Vznikla z popela kapel City of Caterpillar a Pg. 99 a vydala jedinou desku (Level Plane č.71) v roce 2004. Na jaře 2005 pak odjeli krátké tour s Envy a definitivně se rozpadli. Nicméně jejich osmi skladbové album je pořád malým kultem a možná jednou z nejlepších desek, které v roce 2004 na Level Plane vyšly. V případě Malady se mluvilo o spoustě indie rock vlivů, na kterých kapela stavěla, ale kromě občasných kláves, které by mohli evokovat zvuk san diego klasiky Three Mile Pilot, se kapela vrací k oné melancholické a hutné atmosféře City of Caterpillar na kterou útočí hrubým moderním revivalem starých emo hardcore kapel jako Moss Icon či William Martyr, ale s výraznými kytarovými riffy a motivy a každá skladba je klenot. Zpěv tu obstarával Chirs Taylor, ale oproti jeho předchozímu účinkování v Pg.99 ho tu najdete v mnohem umírněnější poloze. Členové Malady se pak rozutekli do kapel jako Verse en Coma a Pygmy Lush, basák Kevin Longendyke aktuálně začal hrát s Haram. ... Jakub

Poslechnout / Stáhnout / Koupit

Polvere - Polvere 10" (2007, Minority Records)

2007-12-03T05:25:00.000-08:00

Italské duo Xabier Iriondo a Mattia Coletti (Polvere) je dobrým důkazem toho, že ne vždy se dělá hluk pro hluk a experiment pro experiment. Nový desetipalec vydaný na lokálním labelu Minority Records zastihuje dvojici elektro/akustických projektantů v období, které se co možná nejvíc blíží americkému kytarovému primitimismu (John Fahey, Leo Kottke ...), v některých případech mám skoro pocit, že se jedná o přímou poctu (viz. druhá a třetí skladba na první straně). Lehce načrtlé blues/folkové motivy (tak lehké že se jich sotva můžete chytit) se pomalu táhnou krátkou stopáží desky, jako background jim slouží decentní bicí, harmonika, hračky, trocha elektronických ruchů a občas se (ale velice upozaděně) ozve zasněná elektrická kytara jako ze starých desek Six Organs of Admittance. Samotná deska pak vychází v minimalistickém stylovém obalu, vnitřní pouzdro je sytě červené a samotnému vinylu se naštěstí nedostalo pressu v Loděnicích, takže očekávejte parádní zvukovou kvalitu, malinko nezvyklý, ale příjemný outfit samotného vinylu. Kdyby byl John Fahey nebyl po smrti, Polvere by zcela pravděpodobně vydávali na jeho Takoma labelu. Tahle deska je parádní a doporučuju! ... Jakub

**** 1/2 / *****

(Minority Records, Wallace Records, TownTone)

Vincent Vega - It seems like someone here was a damn good composer (2007, diy)

2007-11-17T12:46:00.000-08:00

abych se přiznal, mám trochu nejasno v názvech. takže: vincent vega už jakože neexistují, kapela teď hraje pod názvem le christ hypercubistic, jejíž členové ještě zároveň hrají v projektu radio tzara. kromě toho dále mají pár jednorázových projektů jako třeba immortal years. jsou teda docela činný.
ale zpátky k vincent vega (le christ..). už jejich minulé podomácku nahrané demo stálo za povšimnutí, ovšem letošní materiál (nahraný už loni) překonává nejen jejich dřívější věci - tak energický a rozmanitý indie noise rock v čechách hraje málokdo. žádný drcení třech akordů a vyřvávání jednoduchých sloganů. vvčka na to jdou jinak. motiv, kterým by si jiná kapela vystačila na celou píseň, použijí jen tak mimochodem jako spoj mezi dalšími částmi písně, a přesto celá deska nepůsobí nijak přeplácaně. všechno je úplně přirozený a má to fakt drive a šťávu. třeba konec a mere glimpse mě donutí mávat hlavou pokaždý, když si to pouštím. a že už jsem to slyšel hodněkrát. zásluhu na tom má určitě i výbornej zvuk. k tomu přidejte hrstku surrealistických textů, kterým sice není moc rozumět, ale můžete si je přečíst na stránkách a máme tady jednu z nejnadějnějších domácích kapel, kterým akorát možná jejich poloha (český těšín) brání ve větším množství koncertů, což je rozhodně škoda. výjimečná kapela.

tomas
*****/*****

jo a celou desku, minulý demo a i všechno ostatní si můžete stáhnout tady.

Boy Omega - Hope on the Horizon (2007, Glitterhouse)

2007-11-16T01:19:00.000-08:00

boy omega byl jeden z prvních písničkářů, co jsem kdy poslouchal. dovedla mě k němu nejspíš jeho stylová spřízněnost s dejme tomu takovými bright eyes, mt. erie, potažmo microphones. nejsem si ale jistý, jestli o jeho nové desce můžu říct, že je to písničkářství. asi ne. je to normální bigband! vzpomeňte si na orchestry u cassadagy. na hope on the horizon najdeme mix indie popu, swingu a já nevím čeho ještě. ale tady to prostě funguje. kostra písniček zůstává vesměs stejná jako na minulých deskách, občas dojde i na ty intimní songwriter pasáže, takže vlastně nic nechybí. mix melancholie a rozjařených swing/jazz/blues (?) pasáží mě bere čím dál víc. hned od začátku objevíte dvě naprosté hitovky - a quest for fire a blues and the bee sting, s výbornou basou v refrénu (kterou si můžete poslechnout na jeho myspace profilu).. přesně tyhle detaily desku docela oživují, a tak mám chuť si to pouštět pořád dokola. občas mi možná trochu vadí až přehnaně pateticky ufňukaný hlas martina gusstafsona, ale ten k boy omega patří už tak nějak od začátku a dal by se považovat za skoro jeden z poznávacích znaků jeho hudby.
posoudit, jak nová deska bude znít naživo (a že to bude teda asi hodně zajímavý) můžete díky a.m.180 už 26.11. v praze na sedmičce.. tak se tam uvidíme!
tomas.
****/*****

Woods - At Rear House (2007, Woodsist)

2007-11-15T05:06:00.000-08:00

Na novou desku Woods jsem se nedočkavě těšil už hodně dlouho a když jsem se pak k jejich druhému LP At Rear House dostal, byl jsem tak trochu zklamaný. Ani nevím proč, možná že jsem ji hned zkraje nevěnoval příliš moc času, možná mi tam chyběly na první poslech chytlavé skladby typu Kids Got Heart nebo Silence is Golden z jejich debutu How to survive in Woods? Každopádně jsem to nechal plavat a k desce se vrátil až po tom co sem v říjnu viděl jejich tři (výtečný) koncerty, na kterých hráli podstatnou část nové desky a Woods mě tehdy strhli každou vteřinou. At Rear House je nahrávka docela jiná než jak tomu bylo u jejich debutu, i když zvukově pořád stejná. Pomálý folk v lo-fi provedení, kdy je akusticka doprovázená občasnými výjezdy na elektrické kytaře (jako ze Six Organs of Admittance) a decentní hrou na bicí a basu a zatímco Jeremy (ex-Books Lie a nyní bicí v Meneguar) tu obstarává onen pověstný táhlý a vysoký vokál, Christian tu plní úlohu trošku serióznějšího songwriterského zpěvu a lá Smog. Změna přišla především v samotné podstatě Woods - tohle není nahrávka na první poslech, chybí ji ona chytlavost debutu, je ale zároveň mnohem otevřenější a proto i intimnější, s texty které jdou do hloubky a nedají vám spát, protože si je budete z lehka prozpěvovat - ne pro melodii, ale proto co říkájí. At Rear House je deska, ke které vede trošku spletitější cesta, ale právě o to je silnější. ... Jakub

**** / *****
(Woodsist, Troubleman Unlimited, Shrimper)

Picastro - Whore Luck (Polyvinyl, 2007)

2007-11-15T03:53:00.000-08:00

picastro je magická kapela. slowcore v té nejryzejší podobě. pro někoho možná až příliš utahané nebo uspávací ("oni se vůbec nehejbou!" zaznělo z publika při jejich nedávném - a výborném - koncertu v praze na sedmičce), ale všechen ten minimalismus a určitá syrovost vytváří jedinečnou atmosféru, kterou byste stěží hledali na jiných deskách. těžko říct, jestli se liz hansen podařilo překonat minulou výtečnou desku metal cares. whore luck byla pro mě zezačátku celkem zklamáním. určitě ubylo "hitů", který by vás chytly hned na první puštění. tuhle prvoplánovou líbivost ale nahradila už výše zmiňovaná atmosféra, určitý vnitřní napětí, přibylo taky pár zvukových experimentů. a nakonec se vynoří i pár těch "hitů" jako hned úvodní trojice hortur - car sleep - friend of mine nebo třeba if you have ghosts. tohle všechno dělá z whore luck adepta na jednu z nejlepších desek roku..nejen v rámci písničkářské/slowcore scény.
picastro fakt doporučuju.

tomas.

*****/*****

Grizzly Bear - Friend EP (2007, Warp Records)

2007-11-11T11:31:00.000-08:00

Dalo-li se v případě předchozího LP Grizzly Bear Yellow House mluvit o přešlapování na hraně geniality songwriterství Edwarda Drosteho a Dana Rossena, hlavních tváří kapely vycházející ze silné Brooklynské scény, v případě nového EP Friend už o tom není pochyb. Krom několika coverů od CSS, Bands of Horses a Atlas Sound tvoří podstatnou část téhle 43 minut dlouhé kompilace trojice skladeb z Horn of Plenty a Yellow House, které Grizzly Bear znovu nahráli, překomponovali a v rámci své vlastní hudební progrese je dotáhli do úplné dokonalosti - Alligator, Shift a Little Brother v nových verzích tak patří mezi jedny z jejich nejlepších skladeb vůbec, přičemž změny které na nich proběhly nejsou zrovna malé. V případě Alligator zmohutněla orchestrální sekce a vykvetla do epických rozměrů (viz. masivní pasáž v závěrečné pasáži) a sbor, v Little Brother nahradila akustickou kytaru elektrická a přídalo se na stopáži apod. - nic z toho rozhodně není na škodu a společně s novinkou He Hit Me to jen potvrzuje fakt, ze Grizzly Bear je aktuálně jednou z nejslibněji se vyvíjejících kapel současnosti. ... Jakub

***3/2 / *****
(Warp Records)

Tu Fawning (2007, myspace)

2007-10-24T14:29:00.000-07:00

Tu Fawning za sebou nemají víc jak tři koncerty a dvě písničky pověšené na jejich myspace (www.myspace.com/tufawning) - v tomhle případě se však nejedná o náhodný objev internetového brouzdala, ale o "duo", za kterým stojí Joe Haege a jeho přítelkyně Corrina Repp. Pokud vám první jméno samo osobě nic neříká, dodejte si k němu ještě 31knots, což je u nás hodně zavedená značka. Corrinu Repp jste pak mohli zaznamenat jako zavedené jméno písničkářského projektu ověšeného typickým portlandským zvukem. "Tu Fawning je odlehčenější verze 31knots," říká Joe Hadge. "Je tam ale víc harmonií, víc vokálů a hlavně jsme jen duo," dodává Corrina. "Ale nechceme znít jako klasická parnetrská duo kapela, což je teď docela v módě," poupravuje Joe a nenápadně naráží na Johna Davise, který si po rozpadu Q and Not U rozjel "bright eyes ovlivněné folk/country duo" (31knots své druhé evropské tour odjeli jako předkapela Q and Not U, Georgie James se aktuálně upsal Saddle Creek Records ...). Když se zaposloucháte do dvou skladeb, které Tu Fawning pověsily na myspace, jen ztěží vystopujete prvky 31knots, naopak převládá zvuk známý z nahrávek Corriny Repp, ovšem zahuštěný Portishead atmosférou. Prvné desitepalec snad výjde co nejdřív na Polyvinyl nebo Barsuk a hned po skončení aktuálního evropského tour 31knots se Joe a Corrina chystají odehrát pár "na poslední chvíli spíchnutých koncertů v Paříži a Anglii ... pokud nám teda ještě někdy odepíše ten promotér."

Handsome Furs - Plague Park (2007, Sub Pop)

2007-10-11T07:47:00.000-07:00

Wolf Parade byla cca. 2-3 roky zpátky jednou z nejzajímavějších aktuálních kapel a jejich album Apologies to the Queen Mary zcela hitovou deskou od začátku do konce. No a když se řekne Wolf Parade, jedním dechem můžeme jmenovat i Swan Lake, Sunset Rubdown anebo Handsome Furs. To všechno jsou boční projekty dnes spících Wolf Parade a právě Handsome Furs je z nich určitě to nejzajímavější. Tvoří ho zpěvák WP Dan Boecker a jeho snoubenka Alexei. Ti si s kombinací kytara, klávesy a bicí automat poradily po svém, nijak to nekomplikovali a výsledek zní co bys kamenem od zvuku Wolf Parade dohodil. Takže kdyby někdo tvrdil, že Plague Park je další řadovkou zmíněné kapely a ne jen bočním projektem jejich vokalisty, byl by to fakt dost dobře uvěřitelný, ale i akceptovatelný, protože i po "redukci" hráčů víc jak o polovinu se kvalita drží pořád hodně vysoko. Handsome Furs jsou všechny songwriterské ambice Dana Boeckera zabalené do jednoduchých, ale barvitých popových aranžích, které jak už bylo řečeno, nemají daleko od WP, ovšem místy jsou o něco intimnější (Smakes on The Ladder) a celkově o něco pomalejší, kytary jsou občas indie, občas trošku zvonivé retro (tak mě při poslechu napadá co tak asi dělají The Raveonettes) a klávesové spodky jsou akorát tak decentní, aby ste se víc než na ně mohli soustředit na Boeckerův vokál, který patří mezi jedny z nejzajimavější za posledních pár let. Docela mě zajímá jak se mi Plague Park bude líbit třeba za dva roky ... Jakub

**** / *****

Folk3mail - Místo na slunci (2006, Piper Records)

2007-09-02T11:04:00.000-07:00

U nekterych veci cloveku trva dlouho, nez si je pripusti k telu. Ja to tak mel s touhle deskou od Folk3mail. Tu a tam jsem se doslechl od znamych spis odrazujici dojmy, coz me nijak nepovzbudilo se po ni shanet. Nicmene mozna vic nez rok nebo certvijak dlouho pote, co vysla, ke mne pisnicky Folk3mail na „Miste na slunci" mluvi blizkou reci.

Jednu silne subjektivni interperetaci na uvod: motiv na obalu (pricemz jeho umelecko-esteticke kvality nehodnotim), toti-- motiv jedne veci tak nejak nepatricne vycnivajci mezi ostatnimi uniforme zamenitelnymi, je citelny: fakt ci pocit odlisnosti, outsiderstvi. To je obvykle doprovazeno vyloucenim z vetsiny ci rovnou vyobcovanim, coz je proces prvotne jiste nijak mily a povzudivy. Pokud si to ale clovek dukladne prebere a najde podporu ve svem okoli a hlavne sam v sobe, coz je nejvetsi sichta, muze to byt, po prekonani prvotni deprese, proces motivujici i ocistny, nejen pro umelce inspirativni a nakopavajici. Aneb co te nezabije, to te posili. Zazitky tohohle druhu byvaji kazdopadne pro zivot klicove.

A tak by nemelo zustat bez povsimnuti, ze Folk3mail na „Miste na slunci" skutecne predkladaji sirokodaleko nejduslednejsi reakci na rytmický, k ambientu se priklanejici introvertni indie-rock ve stopach napriklad Pecenkovych oblibencu Pinback se vsemi plusy a minusy, ktere k velmi vernemu nasledovani necich stop patri. Stycne plochy dal nachazim tam, kde jsem celkem doma: u mladickych zadumcivych minimalistu Metal Hearts ci ze songwriteru urcite u Elliotta Smithe, pricemz, protoze zijeme v Cechach, jsou tyto mozna autorem netusene (a o to cennejsi, ze prirozene vznikle) podobnosti promichane vlivy zdejsiho folku od Plihala az ke Krylovi, na ktereho v jednom miste Pecenka doslova odkazuje. Tahle pikantni fuze, ktera muze tezko vzniknout jinde nez v Ceske kotline, resp. v Pecenkove domovske Onomysli, me bavi. Bylo by skoda preslechnout, ze pod profesionalni sevcem vyprodukovanym a pro me jako posluchace ubijejicim kabatem (mam na mysli unyle divci dozpevy typicke poslednich asi 10 let pro „inteligentni cesky rock" + za kazdou cenu zvonive kytary, prozrazujici cisi az strasidelnou vasen pro srdcervacsky obluzujici a ve sve banalni zavaznosti komicky stadionovy kytarovy pop ala U2 a Coldplay + od zacatku do konce zvuk cisty jako sklo, takze po nem ucho prave tak jako voda po skle bez vetsi stopy sklouzne pri prvnim, druhem a mozna i tretim poslechu), ktery jsem opakovanym poslouchanim s trpelivosti brigadnika na prvnim archeologickem vyzkumu postupne a velmi pracne odstranoval, je na „Miste na slunci" podle me nekolik v jadru velmi dobrych skladeb (Do vlnovky, Vyprava a titulni vec) se svebytnou, nutno rici silne melancholickou az tesknou, nikoli ale bezvychodnou naladou, predstavivost zivicimi texty a jasne citelnym rukopisem autora, pricemz ani zbylych sedm songu neni k zahozeni.

Tahle deska, oprostena od balastu, kteryjsem snad dostatecne popsal, obstoji pred vlastne nejdulezitejsim kriteriem, podle ktereho si pro sebe oddeluji v umeni vcetne hudby zrno od plev: da se ji p--i dobre vuli verit. Tezko rict, kde Folk3mail najdou svoje místo, jestli to bude na slunci nebo spís v pritmi, jestli budou moc chtit nebo veci nechají spís plynout. Preju jim ale, aby to misto nasli.
Kluci, mohli byste zacit tim, ze na F3M myspace umistite kompletni skladby a ne jenom ukazky.Co timhle krokem chcete jako rict? Ze si lidi maj koupit desku? Ale prosim vas... Tatabolf

John Vanderslice - Emerald City (2007, Barsuk)

2007-08-21T06:50:00.000-07:00

John Vanderslice, zakladatel indie rock sebranky MK ULTRA, proslulý zvukový inženýr, talentovaný fotograf a v neposlední řadě uvědomělý písničkář se zálibou v nekonečnýh světových tour. Série jeho předchozích desek nebyla úplně libová, ale když už ne hitovost, sálalo z nich příjemné charisma, díky kterému se vyplatilo Vanderslice sledovat až do dnes a tak jeho novou desku Emerald City bych si přinejmenším dovolil označit za začátek pověstného vrcholu. Pocit z desky tentokrát hodně záleží na aktuálním rozpoložení a tak Vanderslice svou lyrikou a hudbou dokáže dodat odvahu stejně jako důmyslně podrthnout. Výchozí vzkaz se tedy nachází někde mezi: Ze sraček se vyhrab sám. Ostatně on sám ví o čem mluví - jeho někdejší přítelkyně, Francouzska, kdysi nedostala americké visum, nyní už je jeho manželkou. Politika ma k obyčejným lidem, kteří si s ní mají jen prámalo společného, hodně blízko. Tohle si Vanderslie uvědomuje a tak jsou osobní témata vždy na hraně s politikou a její kritikou a ikdyž pod tlakem okolností, Emerald City je silná deska, která si počínaje skladbou Kukkaboorra, skrze White Dove udrží vaši pozornost až do konce. Vanderslice se profiluje v hodně slibného písničkáře, je zajímavý jako hudebník a je možná ještě lepší básník. "We cant be saved, electrocity is crossing our family name, it made you it made me ..." ... Jakub

**** / *****
(Barsuk)

ViolentBreakfast - Nient'altro che tempo CD (2007, kolaborace labelů)

2007-08-17T03:54:00.000-07:00

ViolentBreakfast je kapela která by u nás rozhodně neměla být tak úplně neznámá. Dva roky zpátky se objevili ve společnosti SoCRaTeS na Fluff a Pohoda festu a k tomu přidali i pár dalších zastávek. Kdo tuhle kapelu minul a neví oč jde, čekejte screamo v nejlepší italské tradici. Pětice z Pisi potrvzuje, že italové mají výjimečný dar k tomu kloubit intezitu s nevtíravou, až okouzlující melodičností a tak uřvané až splašené pasáže se zde snoubí s post rock náladou. Pamatujete ještě na K.C.Millian? To je ono. ViolentBreakfast na sobě evidentně hodně pracují protože jejich LP Nient'altro che tempo je zatím jejich nejlepším počinem, 8 skladeb které po několika posleších neomrzí, ale naopak si v nich nejdete řadu momentů, které objevíte časem a tak si vás tahle nahrávka s každým dalším poslechem spíš získá víc a víc a už teď můžu říct že ViolentBreakfast jsou více než dobrou náhradou za rozpadnuvší se legendy Raein. Ostatně stáhněte si pár skladeb a přesvěčte se sami. Šanci budete mít i na živo, příští týden se k nám ViolentBreakfast totiž chystají na dva koncerty v Praze a Pardubicích. ... Jakub

**** / *****
(Gaffer Records, DonnaBavosa, HorrorVacuiTheatre, Osk Rec., El Club Silencio)

20.8. Praha - kluv V Jelení (w/ My Vain Therapy)
21.8. Pardubice - Ponorka (w/ My Vain Therapy)

Bright Eyes - Cassadaga (2007)

2007-08-16T10:08:00.000-07:00

Místo alba „Cassadaga“ v diskografii Bright Eyes bych v paralele k diskografii The Cure, se kterými si je někdy pro sebe srovnávám, nacházel spíš než u hledajícího, sem tam nové cesty nacházejícího, sem tam tápajícího a v podstatě pro kapelu zlomového „The Top“, ke kterému by sedl spíš předchozí výtvor Digital Ash In Digital Urn, který můžete vnímat jako čistý přešlap se špatným elektro-něco-směrem stejně jako předběhnutí módního (i svého vlastního!) zvuku o celé desetiletí, k mainstreamu vstříc vycházejícímu, zároveň ale tvář kapely zachovávajícímu a rozvíjejícímu „The Head On The Door“. Takže si buďte jistí, že „Cassadaga“ podle mě vůbec není špatné album. Dříve lo-fi teenageři se srdcem vyrvaným v dlaních, dnes hitparádoví střelci Bright Eyes skutečně znějí jako velkolepý country rockový big band (tentokrát s exkluzivními hosty v podobě členů/členek Tortoise, Sleater Kinney nebo Rilo Kiley) ještě víc než na v mnohém podobném, ale ne tak písničkově výrazném I´m Wide Awake, It´s Morning. Oberst měl tentokrát při psaní některých songů výrazně šťastnou a léty tak už pěkně vypsanou ruku. Tohle je přesně muzika pro (nejen) americké holky a kluky nenávidějící stetsony (pro Čechy si sami doplňte odpovídající atribut) svých (pra)otců a zároveň posedlé potřebou se s nimi nějak po svém popasovat. Naživo jsou teď prý Bright Eyes mnohem lepší než v době Lifted or the Story…, kdy jsem já měl tu čest, přičemž tehdy frackoidní Oberst, kolem kterého se vše motalo tak, až se zapomínalo hrát, performoval svoje v jádru romanticky krásné písně tak unyle až to nešlo ustát. Na albu „Cassadaga“ se sice nedočkáte žádných překotně rychlých rytmů ani expresivního křiku, který máme u Obersta ještě v blahé paměti. Čekejte spíš smyčce, slide kytary a v podstatě normální zpěv. Nudit přitom skoro nestíhá, ani když se v textech znovu pouští do velkých témat především politických, což coby mladý multimilionář, který, nijak překvapivě, přetavil svoje někdejší privátní existenciální stesky do povzdechů jaksi světodějných, dělá pořád přímočaře a také velmi neobratně, takže dost po svém, což je to výsledku milé. Zápletka tkví, jak už to tak bývá, zčásti v recenzentovi samotném. Občas bych si přál, aby Bright Eyes v roce 2007 zněli pořád stejně syrově i naivně, rozervaně i neučesaně jako v roce 1997, ale ono by to bylo asi dost k neuvěření. „Cassadaga“ pod vrchním nátěrem výpravného velkokapelového sound všechny tyhle charakteristiky - i když už jinak vnitřně uspořádané, takže na povrch pronikají v jiné intenzitě - k radostnému potěšení vnímavého posluchače pořád v sobě má. ... Štěpán Bolf

Bez hodnocení
(Saddle Creek)

Petethepiratesquid - Don't correct me if I'm wrong (2007)

2007-08-03T11:27:00.000-07:00

petethepiratesquid! tuhle kapelu si možná pamatujete z několika geniálních živých vystoupení, co tady odehráli asi před dvěma roky. po spoustě splitů (např. s shokei, third memory, thema eleven..) natočili konečně svoji první dlouhohrající desku.
kdo ptps nezná, nejspíš se při prvních pár přehráních desky trochu ztratí. jejich hudba je asi jako jejich název - na první poslech dost složitá a chaotická, ale kdo se v tom dokáže zorientovat, toho čeká výborná, energická nálož emo post hardcoru. nudit se nemůže opravdu nikdo. dvě do sebe se proplétající kytary, naléhavý zpěv jany se střídá s řevem felixe..občas řvou oba dohromady, ale každý něco jiného. co chvíle, to jiný motiv. k tomu přihoďte výborné melodie a pár hitů jako burn in hell, employee of the month! nebo námořnickou drinking song, a máme tady dalšího adepta na desku roku!
t.
*****/*****
(altin village & mine / impure muzik / karaoke 666 / too cool to dance, june 2007)
photo: http://www.eartrumpet.net/

Rivulets - You are my home (2006, Important records)

2007-07-12T13:31:00.000-07:00

"..how could you say that, how could you say...you must be heartless to say that.."
když je venku zataženo, zima a prší, když vás opustí váš kluk/holka, nebo když se prostě cítíte tak nějak divně - není lepší doprovod než rivulets. pár opakujících se tónů akustické kytary, občas nějaké smyčce a vysoko položený tichý zpěv. co chcete víc? najde se místo taky pro bicí, a tak je to chvílema celkem i bordel - viz geniální can't i wonder s feedbackovým podkladem a zničujícím koncem. slowcore nebo co.
rivulets rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co se dá momentálně na téhle slowcore/písničkářské scéně slyšet (a i vidět, na živo je to rovněž dokonalé). doporučuju si sehnat i straší desku debridement a ep you've got your own, které i když nedosahují kvalit you are my home, stojí za to si poslechnout.
goodbye... t.

*****/*****
(Important Records)

End of a Year - Sincerely (2006, Revelation)

2007-07-12T06:00:00.000-07:00

End of a Year (New York, Albany) se vracejí do starých dobrých 90. let a pododbně jako Calvary či Malady, i tahle parta hraje onen energetický emo hardcore revival který připomene legendární spolky jako Current, William Martyr či Moss Icon. Hudba postavená na punkových principech Rites of Spring / Revolution Summer éery, nechaotická, riffující, výrazně melodická, chytlavá a přesto neskutečně energetická a navrch s takovým tím nenuceným a spíš než řvaným, hlasitě, naléhavě a intenzivně deklarovaným vokálem. Deska Sincerely, která vyšla mj. na Revelation Records (a vinyl na Slave Union), je počinem z loňského roku, ale tahle nahrávka si prostě zaslouží jedno velké DOPORUČENÍ a zatímco po prvních par pokusech jsem tohle album odložil, s příchodem letních nálad mi dělá společníka čím dál častějí a na End of a Year mám teď pořádně zamířeno a netrpělivě očekávám každý další počin. Na Sincerely je 11 skladeb s celkovou stopáží 27 minut a málokterých 27 "hudebních" minut mi teď tak krásně utíká a tak je to od nakoplé jedničky The Browns k závěrečné Above Ground Pools jen krátoučké ohlédnutí, které si neváhám kdykoliv zopakovat. Jinak End of a Year se nedávno vrátili z Evropského tour, které absolvovali po boku německých Kids Explode. S nimi aktuálně vydali i split na Narshaarda records a kromě chystané desky je teď k sehnání i jejich 7" s Fire Team Charlie. ... Jakub

**** 1/2 / *****
(Revelation Records)

Ampere / Daitro - 7" split (2007, Clean Plate, Purepainsugar)

2007-07-10T07:39:00.000-07:00

Už nějakou chvilku jsem věděl že se tenhle split chystá, nícméně v rámci jarně letního shonu jsem se o něj zapoměl zajímat. O to větší pak bylo moje překvápení když jsem na tuhle nádheru narazil při brouzdání skrze jednu z mnoha krabic na sedmipalce v Biss Aufs Messer krámku. Hezká černá deska s oboustranou bílou kresbou. Ampere tu mají medůzu, Daitro zase šestici žraloků a dobře se někdy podívejte z čehopak to vlastně tahají ty provázky, které maji zaklíněné mezi zuby. Obalem je pak čtvrtka o velikosti poloviny typického obalu, opět nádherně nakreslená, nechybí v ní texty v angličtině a francoužštině. Trošku mi přijde že Ampere i Daitro jsou kapely, které i když zvukově mají od sebe daleko, sdělením už vůbec. Obě kapely mají politické texty, ale psané v silné osobní rovině. Parádní. Ampere tu mají dvě minutové skladby svého klasického emo violence. Rychle, ale přehledně a technicky, občas se divím kolik momentů a důrazných melodií dokáží dát do svých skladeb a i za krátkou chvíli mě dovedou spoutat. Ampere, jedna z mých nejoblíběnšjích kapel, mě tedy nemohla zklamat. Daïtro na druhé straně navazují na svoje poslední LP, technické screamo, kde jedna z kytar občas vytváří takovou trochu shoegaze/post rock náladu, extrémně naléhavý zpěv ve francoužštině a spousta zlomů. Tihle chlápci nezapřou svůj původ z železného města Lyon, což je mimo jiné současná matka francouzských hardcore a screamo kapel. Tohle je split deska roku! ... Jakub

**** / *****
(Clean Plate, Purepainsugar)

But God Created Woman - Love Your Children (2007, Gaffer Records)

2007-06-18T11:14:00.000-07:00

Nezničitelnej Frank z Gaffer Records! Někdy mam pocit že tenhle člověk skutečně žije jenom pro svůj label, kapelu a další dva projekty. But God Created Woman patří mezi jeho objevy a mám za to, že objev je to rozhodně zásadní. BGCW hrají ten chaotický noise bordel na hranici epileptického záchvatu a hrají ho stejně tak dobře jako to před nimi dělali Arab on Radar nebo třeba aktuální Die Princess Die. Chaotická kytara, kdy jen stěží pochopíte jak něco takového vůbec může kdokoliv zahrát, stroze brutální basa, bicí poháněné šílencem (kde přišel na ty rytmy???) a zpěvák diktující tím arogantním vokálem chlapíka co si na vás ukazuje prstem, dostane nakládačku, ale i přesto to udělá znova a znova. BGCW se snaží působit tajemným dojmem typu "Co jsou tyhle lidi vůbec zač," pro jistotu ani nikde nepublikují svoje fotky, nicméně obálka téhle desky mluví za všechno. Love Your Children je 8 skladeb na 20 minutách. Občas je to peklo, ale nikdy ne až takový a mě to baví víc než mě kdy bavili arabové a to je jen další důkaz toho, že Itálie skrývá krásný poklady. Mimochodem producentem desky je Weasel Walther, bývalý člen kapel jako The Flying Luttenbachers nebo Lair of The Minotaur. Už tohle je doporučení samo o sobě. Pokud nestačí, poslechněte si něco na myspace. A jestli se chcete přesvědčit na živo, zajeďte si 22.6. do Tábora (klub Orion), kde BGCW hrají v rámci svého tour. ... Jakub

-- Mimochodem, CD ma úplně parádní design. Tedy skoro úplně. Bylo totiž vyrobeno v Loděnicích a tak aby GZ dostáli své pověsti, pro jistotu na samotný disk vytiskli jen polovinu zadané grafiky.

**** / *****
(Gaffer Records)

Dimitrij - Words/Objects (Noise Appeal, 2007)

2007-06-14T09:42:00.000-07:00

Noise Appeal je vídeňský label který se snaží mapovat rakouskou hardcore scénu a zatím se mu to daří celkem dobře (Plague Mass nebo Reflectors patří mezi spolky které stojí za zmíňku) a jeho aktuálním objevem jsou Dimitrij, ve východní evropě už dost dobře známá smečka balancující na post hardcore laně. Loni jsem tu psal o jejich splitu s Redhead Army a nějakou velkou desku jsem od nich nadšeně očekával. Teď je konečně tady, Words/Objects s celkem 10ti songy a stopáží pod třicet minut. Obal desky je rozkladací digipack s vtipnou grafikou z nějakého béčkového akčňáku a přiložené jsou i texty, což mě vždycky potěší. Dimitrij jsou jako kapela celkem zajímavý mix lidí, např. zatímco jeden z kytaristů těží z vlny starých emo hardcorů, ten druhý pak všechno dobarvuje experimentální Sonic Youth/rockish náladou (nicméně oba jsou hodně nápadití) a bubeník je velký grindcore fanda, takže kapelu ženu kupředu celkem technickým tempem a nezapomíná ani na svůj účinný dvojkopák. Jestli bych měl říct jednu kapelu, kterou mi Dimitrij připomínají, byli by to určitě Majority Rule. Velkou zásluhu na tom má vokál, totiž i tady se nedočkáte žádného vysokého křiku, ale spíš takového přizemního murmuru namíchaného s tím urgentním řevem a lá Envy. Nezní to příliš typicky a to jsou Dimitrij výraznější. Hodně povedený je i zvuk desky, ta vznikla víceméně v diy duchu a povedlo se. Poslechněte si skladby jako Off or On nebo Bridge/Water a bude mit jasno zdali jsou Dimitrij kapela pro vás. Pro mě určitě... Jakub

**** / *****
(Noise Appeal)

Balboa / Rosetta - Project Mercury (Level Plane, 2007)

2007-06-04T14:44:00.000-07:00

Pamatuju si že když sem poprvé slyšel Balboa na splitu s Aussitot Mort a pozdejc ještě pak na dalším s Nitro Mega Prayer, říkál sem si "wow, dobrý, ale zároveň nijak moc odlišný od spoustu dalších screamo věcí." A loni v zimě jsem pak narazil na novinku o nadcházejícím splitu s Rosetta, Leval Plane Records, přirovnání k Isis zvuku ... Když teď jejich část splitu s Rosetta poslouchám, mám pocit že srovnávat nový materiál Balboa s Isis jen proto, že začli dělat delší a instrumentálně zmáklejší skladby je asi celkem mimo. Rozhodně ubrali na rychlosti a jejich skladby už nejsou tak splašený, je z nich znát že kapela se teď víc soustředí na hru, jsou delší, ale rozhodně nezní jako kolaps post rocku a metalu. Představte si partu chlapíku odrostlých na screamo hardcoru co do svoji lásky zapečou hromadu rockových riffů a pomalu budují atmosféru a koření to tím co se naučili na předchozích nahrávkách. Zní to jako Maximillian Colby, ale pořád to není ještě tak dobrý, abych na to už nikdy nezapoměl.

Zato Rosetta už má k Isis a podobným spolkům o poznání blíž. Zní jako kus ledovce co si pomalu razí cestu na dno oceánu aby ho tlak vymrštil na hladinu a tam se zase chvíli pohupoval. Kytary mají ten křišťálový zvuk, provaz delayu spojený s lehkým distortion, bubeník je maximálně přesný a když dojde na moment, kdy se všechni ty křišťály rozlámou na ohromně malý kousíčky a všechno, úplně všechno exploduje, tak tehdy to ještě podpoří brutální vokál, co nehraje prim, spíš ho jen tak tušíte. Zároveň to nezní ale o moc jinak než cokoliv z posledních třech desek Isis. Tím pádem nic nového pod sluncem. Jak Balboa, tak Rosetta. Ale pokud teď někdo skutečně jede ve všech těch kolizích post rocku a metalu, bude ho to nejspíš bavit tak i tak. ... Jakub

***1/2 / *****
(Level Plane Records)

31knots na 007

2007-05-24T12:41:00.000-07:00

31knots (Polyvinyl, US)
Místo: Strahov 007, Praha
Čas: 21.5.2007
AM 180

Fotky: Michal Kočan
Flyer: Karpish

goro + rivulets + 31knots...21.5.2007, klub 007 strahov

2007-05-23T13:24:00.000-07:00

pondělní koncert na sedmičce jsem si hned od začátku, kdy začali hrát pražští goro, mohl zařadit mezi to nejlepší, na čem jsem kdy byl. je to hodně dlouho, co jsem goro viděl naposledy. rozdíl byl ale slyšet hned od první věci. skvělá, našlápnutá a hodně energická hudba, která mě donutila podupávat si a klepat hlavou do rytmu už při zvukovce. skvěle se doplňující kytary, petrův zpěv + jonášův řev, vynikající bubeník..prostě parádní show. pro mě to teda bylo velké překvapení.

s rivulets se sedmička celkem zklidnila. na tenhle písničkářský/slowcore projekt nathana amundsona jsem byl hodně zvědavý a ani v nejmenším mě nezklamal. nathana v praze doplňoval basák a dost zajímavý bubeník, který neměl kopák, a vůbec s bicími celkem inspirativně experimetoval. sbírka potichých melancholických písní s repetitativními kytarovými pasážemi a sympatickým zpěvákem mě hodně vzala. a o to víc, když z ničeho nic z jedné takové tiché písně vznikl dost slušný noise bordel. rivulets pro mě byli jednoznačně vrchol večera. jen škoda, že hráli tak krátce.

všichni ale čekali na 31 knots. sedmička byla relativně narvaná, tak mi chvíli trvalo, než jsem se dostal do místa, kde jsem aspoň něco viděl. kapela si očividně vyhrála s pódiovou show, hlavně kytarista a zpěvák se vyžíval v různých scénkách a kostýmech. fajn, ale mě zajímala hudba. a ta byla výborná. zahráli všechny moje oblíbené věci jak z nové desky the days and nights of everything anywhere, tak i z minulé talk like blood. vtipně využitý sampler a dost obstojné instrumentální výkony, výborný zvuk..
hodně vydařený večer. ... Tomáš

Interpol, Battles @ Paradiso, Amsterdam | 14.5.

2007-05-21T11:50:00.000-07:00

Skoro nikdy jsem neviděl koncert velký "pop" kapely. Skoro nikdy jsem taky žádnou extra velkou kapelu na živo neviděl. Jednou sem viděl koncert Kryštof. A už tehdy mě to mělo varovat. Ocitnout se v davu tisíce fanoušků co si sborově (dohromady to zní strašně falešně) pozvěvují "Can´t you see what you have done to my heart..." (a podle všeho umějí i všechny ostatní songy) je prostě peklo. Ještě horší je tohle ale v kombinaci s kapelou, které se nedá věřit ani pozdrav, natož pak to co partička fešáků v oblecích předvádí na pódiu. Abych to objasnil, já mám fakt rád desky Interpol a když sem teď viděl a slyšel pár těch starých hitů, tak mě to i celkem bavilo, ale taky štvalo zároveň. Štvalo mě to proto, že Interpol pro mě není to čemu chci říkat kapela. Interpol je prostě produkt. Produkt s techniky okolo. Partou stageguyů co nosí pivo, ladí kytary, dotahuje blány na bicích a největší chudák je chlapík co v setmělé pauze mezi písničkama přiběhne s baterkou na pódium a správně pošteluje efekty na další song. Tohle už prostě není kapela. Pro mě určitě ne. No a navíc to vypadá strašně blbě. Světelná show by se možná hodila víc ke Kraftwerk, kluci v těch oblecích vypadají jako pitomci, kytarista je se svoji pohybovkou spíš legrační a půlka kapely má takový ten fuck off attitude, kdy prostě nevíte jestli sou cool anebo je těch tisích kreténů pod pódiem strašně sere a už už aby vypadli pryč. No aspoň už vím proč z Interpol odešel jejich původn bubeník Greg, mj. šéf Level-Plane Records. No nic, přesuňme ze špatnýho koncertu k lepšímu. Battles. Ten se odehrál asi 20 minut po Interpol, v prvním patře Paradisa, ale už v mnohem menším sále. Odhadem tak pro 400 lidí, ale byla tam hlava na hlavě. Battles reflektují aktuální proměnu Warp Records ke kytarovému zvuku, ale při zachování typických Warp atributů. V Hamburku připsal promotér pod plakát minimal electro/post alternative rock. Kamarád Timm se mě zase nedávno ptal co Battles berou za drogy (nic, kromě rychle mizejícího piva z ledničky). Řekl bych že tahle kombinace je docela přesná a netřeba moc dodávat. Sice se někdě můžete dočíst i zmatené blábolení o math rocku, ale tomu moc nevěřte, ostatně kdo tohle říká pravděpodbně slyšel o žánru tak maximálně z vlaku. Každopádně Battles startují. Bubeník usazený v popředí pódia, před ním jeho megakopák a činel vysoký až skoro ke stropu (ale pořád na něj hraje v sedě), je obklíčený hradbou komb, kabinetů a tunou kláves a efektů. Živě znějí Battles mnohem neučesaněji než z desky. Není to zbytečně nahlas (což je k velikosti aparátu s podivem), neřve to, ale pořád máte pocit, že na vás Battles ženou stěnu plnou prachu. Materiál z Mirrored se hraje beze změň, zato Trost 2 z předchozích ep´s je absolutně překopaná a je to jeden z největších hitů koncertu, v živém provedení mu pak sotva sahá na paty i třeba Atlas nebo Leyendecker. Jinak Battles jsou ex - Helmet a ex - Don Caballero a víte co? Pořád si laděj sami.

BARR na 007

2007-05-14T02:24:00.000-07:00

BARR (5 Rue Christine, US) + El Greco (Cz)
Místo: Strahov 007, Praha
Čas: 30.4.2007
AM 180

Fotky: Michal Kočan
Flyer: Kuba Hošek

Thema Eleven - The Great Misanthrope (2007, Insane Society)

2007-05-10T10:59:00.000-07:00

Myslím že málokterá lokální kapela na sebe nechala tak dlouho čekat s novou deskou. Teď je konečně tady a po několika posleších můžu potvrdit, že to čekání stálo za to. Pamatuju si jak asi na dva roky starém koncertě s Madame Germen Thema Eleven zahrála jednu z prvních skladeb značící výraznou změnu a obrat to byl hodně velký. Zatímco dřív se dalo o T11 mluvit jako o dark emo core cokoliv stěně, teď už je sotva poslední emo asociací maximálně basákova patka. Thema zrychlila, zahustila svůj sound crust metal odérem, kapela teď zní mnohem vyhraněji (poslechněte si "solo" v The Tempest) a předně je tu teď o jeden vokál víc (basák Honza - ex Tostaki, Mexican Lovers) a tak se Davidův znepokujující křik mísí s totálním "crust" bahnem. Myslím že tohle je jedna ze změň, která kapele prospěla nejvýrazněji a společně se změnou tempa a přechodem na víc heavy zvuk je Honzův vokál to co kapelu teď neskutečně nakopává a jako celek to působí mocně. Asi nejvýraznější skladbou z celé desky je The Tempest, která se před časem objevila na myspace a vzbudila hodně velké očekávání jakáže ta nová deska teda bude. The Tempest je záležitost chytlavá hned na první poslech a pokud by se tu dalo mluvit o nějaké "hitovosti" (což je tu asi trochu mimo mísu), tak tohle je určitě ten největší z celé desky. Dalších pět skladeb pak nerozdává rány hned na první poslech, ale o to jsou silnější postupem času. Párádní je pak i visuální zpracování CD, která je zasunuté do kartonového obalu s hezkou grafikou a texty v češtině a v angličtině (psáno v klascikém T11 stylu). Thema Eleven je teď na úrovni kapely, která snese srovnání s venkem a nejlepší na tom je že tohle se dá říct bez jákékoliv nutnosti patolízat. ... Jakub

**** / *****
(Insane Society Records)

Mono - Phoenix Tree EP (2007, Temporary Residence)

2007-05-09T14:04:00.000-07:00

mono už jsou v česku celkem dost profláknutí, takže asi nemá cenu je nějak blíž přestavovat. jejich nové ep ukončuje jakousi trilogii desek, které se zabývaly atomovým útokem na hirošimu v roce 1945 a zkoncentrovali na něj vše, co k tomuto tématu chtěli říct, ale na minulých deskách to nestihli.
mono jsou pro mě v poslední době jediná post-rock kapela, kterou vydržím poslouchat delší dobu. nejsou to jenom dokola se opakující tóny zahrané přes tři delay krabičky a dva reverby..je v tom i melodie, určité prvky třeba z vážné hudby, a to mě na nich baví. přesto jsem od nového materálu čekal něco jiného. na první poslech mě to až skoro zklamalo, ale časem jsem si v phoenix tree našel to, co jsem chtěl.
vzhledem k tématu bombových útoků by někdo (jako já) mohl čekat písně typu.."7 minut tichý vybrnkávání a pak z ničeho nic totální hluková stěna", mono šli ale jinou cestou. v podstatě to jsou celkem klidné skladby, žádný překvapivý zlom tam není. třetí věc "rainbow" je dokonce bez kytar, basy a bicích.. jenom smyčce. ale sílu to má pořád. nejvíc asi hned druhá "black rain", kde se dokonce objeví hlas - Giovanna Cacciola recituje svou báseň.. samozřejmě o hirošimě. jen škoda, že jsem nikde nenašel anglický překlad. ale zní to dost sugestivně.
ep se teda povedlo, takže nezbývá, než se těšit, až si mono zase udělají výlet do evropy.
****/*****
tomas

donaufest @ krems, 27|4|Halle1

2007-04-27T14:54:00.000-07:00

Rakouský Donaufest pasuje do moji smutné kolonky "akce s lidellovským syndromem". Hraje tu Jamie Lidell, ale shodou okolností až v den kdy už sem dávno pryč. Nestalo se mi to poprvé, pravděpodobně ani naposledy. Škoda že třeba v Čechách není Lidell podobně domestikovaný jako I Am X. Každopádně i tak stál páteční lineup ve velké hale za to. Jako první se na pódiu objevili Parenthetical Girls. Kámoši Xiu Xiu nebo The Dead Science. Ty jsou žánrově podobně zařaditelní, ale naštěstí "nenudí" jako DS a nemáchají vás ve sračkách jako XX, prostě to mají dobře umýchané a na živo i z desky zní lehce pozitivně a voní zamilovaným/nostalgickým odérem. A hlavně jsou hodně přesvědčiví, nikam se moc netlačí, přitom sebevědomí. Hrají na kytaru, bicí, trojici kláves, violu a pak spoustu cinkrlátek, které při největší snaze nedokážu pojmenovat, teda alespoň ne teďka v noci. Nezní to zbytečně, naopak je to krásně sehraný a nejnosnější motivy a melodie hrají právě z těch na první pohled jen okrasných nástrojů. Bubeník si vystačí se sadou těch nejzákladnějších bicích (3 bubny, 2 činely) a místy jsem docla zíral co na ně (a jak technicky) zahraje, kytara je hodně minimalistická a zpěvák Zak má rozsah typu Andrew Bird a občas to vyženě až do těch klasických pasáží. Parenthetical Girls zahráli většinu zásadních věcí z desky Safe as House včetně love connection a I was the dancer. Tahle kapela si pozornost zasloužila, ale hlavně ji dokázala upoutat. Po nich se na pódiu objevil Justice Yeldham, australan který nedávno absolvoval i několik českých koncertů. Yeldman si vystačí s kusem skla připojeným do mixáku, hraje na něj pusou, rukou atd. Já mám od jistých čásů celkem silnou averzi ke všem noise/avant/ambient/drone bordelům a ani Yeldham mě nepřesvědčil o změně názoru. Hudba dělaná stylem "takže co se asi stane když začnu timhle drátem jezdit po tomhle a zároveň šlápnu na tenhle efekt" je pro mě asi tím posledním zajímavým žánrém, takže se konal brzký úprch. Headliner večera pravděpodobně byli Deerhoof. Narvaný sál,trio se šíleným kytaristou, nakoplým bubeníkem a stárnoucí japonkou, která jako jediná svou basou linkou údává jakousi kostru skladeb a do toho proklamuje svým vokálem na hranici mezi Melt Banana a Enon. Když sem je viděl naposledy loni v zimě, bylo to hodně nahlas. Tentokrát ale koncertní provedení víc připomínalo Deerhoof jak je známe z desek. Moment, kdy zpěvačka křičela "power, power, power" načež ji na čelo přistál ještě nepoužitý dámský tampón, mě přinutil se zamyslet, jestli se jednalo o promyšlené feministické gesto anebo prostě bylo po třeba po ní něco hodit. Touhle dobou pódium obsadil Patrcik Wolf, ale vzhledem k tomu že už sem skoro nepoužitelnej, budete si o tom asi muset přečíst někde jinde. No a toho Lidella je škoda že hraje až zejtra, ale to už je teď asi stejně jedno. Dobrou. ... Jakub

Someone Still Loves You Boris Yeltsin - Broom (Polyvinyl, 2006)

2007-04-27T07:02:00.000-07:00

S touhle kapelou je to vážně těžký. Vypadají jako parta amatérů co zkouší u sousedů v garáži. Nemají pořádný promo fotky, nemají dobrý fotky z koncertů, dokonce nemaj ani kvalitní web a ke všemu mají úplně hroznej videoklip. Na druhou stranu ale vydávají na Polyvinyl Record poboku kapel jako 31knots nebo Of Montreal a jejich poslední deska Broom je vážně skvělá. V tomhle případě je to tedy věc přístupu. Pro jednou zapomenout na pozlátko stylish kapely a věřit labelu, který za kapelou stojí. U SSLYBY je to sázka na jistotu. Broom je sbírka deseti (skoro) hitových skladeb, jako kdyby Elliot Smith založil s Davidem Vanderveldem rockovou kapel a dali tomu takový něžně roztančený feeling. Nic extra, ale akorát dobrý pro taneček doma v obýváků. SSLYBY nehrají na notu progresivitě, místo toho sází na vlidné melodie, u kterých máte pocit, že už jste je někde slyšeli a refrémů k pobrukování je tu celá řada. Poslechněte si si skladby Pangea nebo Oregon Girl a budete mit hned jasno v tom, jestli tuhle desku chcete. Someone Still Loves You Boris Yeltsin je úplně obyčejná kapela, ale právě ta obyčejnost je na ni úplně to nejlepší.

**** / *****
(Polyvinyl Record Co)

Meleeh - Another Low. A New Hollow (Black Star Foundation, 2006)

2007-04-16T12:05:00.000-07:00

Stejně jako kterýkoliv hudební žánr, i hardcore/punk se čas od času zacyklí a vrátí se ke kořenům. Kapela Meleeh je toho pro mě jasným důkazem a podobně jako Comadre, Life at These Speeds či Sinaloa (a mnoho mnoho dalších) se svým zvukem obrací k jadernému emo hardcoru. Zvuk Ebullition, Lowitt nebo Bloodlink kapel znovu ožívá a byla by velká škoda to tentokrát propásnout, protože posledně jsem ještě tahal kačera. Meleeh jsou ze švédského města Gävle a troufám si říct, že podobně jako většina severských kapel, i tahle pětice má v sobě cosi co je naprosto ryzí a jedinečné snad jen pro národy od Německa nahoru. Meleeh hrají s nezlomitelnou intenzitu poháněnou ohněm, který je nejspíš přimo ze srdce a díky kterému jsou neunávní a zároveň neskutečně uvěřitelní a přímí. Another Low. A New Hollow je jejich první velká deska a svoji úderností mě složila podobně jako kdysi Ride Paranoia od Jr Ewing, tentokrát už ale dobře vím, že tohle není jen postoj. Texty jsou ve výrazné osobní rovině, zpěvák Thomas tu na deseti skladách zanechal nejlepší dny svých hlasivek a kytary jsou pak společně s rytmikou totální bouří, kde není nikdy dost poctivě odsekaných vyhrávek. Pokud smutníte po rozpadnuvších se Children of Fall či Jr Ewing, tak Sever vyslal další čerstvou posádku, kterou buď budete milovat nebo si ji ani nevšimnete. Meleeh zahrají 24/4 v Pražském klubu Jelení. Je mi jasný že to úterý budu zpocenej až na prdeli a cestou domů usnu ve vlaku. Taky ale vím že tahle kapela si to zaslouží víc neř leckerá jiná.

****1/2 / *****
(Black Star Foundation)

Pozvánka na koncert 24/4
Meleeh Myspace

Part Chimp - I Am Come (Rock Action, 2005)

2007-04-15T07:30:00.000-07:00

Part Chimp. Údajně jediná kapela z Londýna která stála za to, aby jim kluci z Mogwai vydali desku na jejich Rock Action labelu. I Am Come je pak jejich zatím poslední LP. 11 skladeb řvoucího noise rocku co má v těle vražený dlouhý indie ostří, který i zarostlý máničky upozorňuje na jedno - že píšnička pořád potřebuje srdce a koule za který ji budete moc chytit. Part Chimp tohle zvládají na jedničku. Hrají zatraceně nahlas a vymlouvají se na bubeníka, kterýho musejí údajně "překřičet". Ale pořád nezapomínáj, že v binci se můžete hodně snadno ztratit. Zní jako kdybysi si Thurston Moore na desce Washing Machine odpojil dlouhou frontu efektů a všechno hrál přes jeden nabuzenej distortion pedál. Zní jako kapela co je odkojená na Sonic Youth, ale zároveň mají blíž k Unwound. Je to bordel, ze kterýho ale pořád slyšíte písničku. I Am Come jsou songy co se ztratily v hluku. A ze všeho nejvíc to jsou songy od lidí co možná neuměj tak dobře hrát a tak hrajou aspoň pořádně nahlas. Jasně, to je ono: Part Chimp mají hodně zemitý skladby - hraný hodně nahlas. Z jistýho pohledu je každá z těhle možností dobrá.

**** / *****
(Rock Action)

Part Chimp (UK) vs. Wollongong (CZ) | 17.4. | 007

Tokyo Police Club - A Lesson in Crime EP (Paper Bag Records, 2006)

2007-04-12T13:42:00.000-07:00

Tokyo Police Club jsou čertsvou kanadskou akvizí. Čtveřice kluků usazená v Torontu začala zkoušet a zlehka koncertovat ve vylidněných lokálech, aby v momentě, kdy se zdálo, že už to jinak ani nebude, zahrála na Montreal Pop Festivalu a tím víceméně prorazila. Když se řekne indie rock z Kanady, na mysli vytanou spíše melancholické záležitosti typu Stars či post/rock avangarda kolem labelu Constelation. TPC v klasické čtyřlenné sestavě "obohacené" o klávesy se však nechali inspirovat spíš o jednu hranici dál na jih a tak by si hned u první skladby Cheer It On jeden myslel, že poslouchá nový singl The Strokes. Ovšem The Strokes po zásahu bleskem. TPC pracují s hravými aranžemi, které balancují mezi debutem YYY´s a The Unicorns, po vzoru Brakes vsázejí na stručnost a zároveň mají primitvní punkovou rytmiku a vokál jakoby skoro vypadl z pusy Casablancasovi, jenom tomu chybí ten floutkovský odér. Při té míře všemožných přirovnání by se dalo říct, že TPC nejsou nic nového pod sluncem. Nejsou. Zároveň je ale můžeme vnímat jako svěží závan, mají hitový potenciál (i když to není primární), zbytečně nezdržují a předně: baví. Bodují přesně tam kde ostatní kapely znějí díky svým aranžím suše, skvěle pracují s vokálem a kytara je oproti jednoduché rytmice zvukově vychytaná. Nejsnadnější by asi bylo napsat, že Tokyo Police Club jsou prostě o stupínek lepší než většina kapel, ke kterým je můžete přirovnat. Debutní EP A Lesson in Crime přináší sedm skladeb, dvě z nich - Cheer It On a Nature of The Experiment - jsou hitovky, zbytek neurazí. Jsem zvědavý co přinese jejich první dlouhohrajka, zajímá mě jak hodně jsem teď přestřelil. ... Jakub

*** 1/2 / *****
(Paper Bag Records)

Okkervil River - The President`s Dead 12" (Jagjaguwar, 2006)

2007-04-06T04:06:00.000-07:00

Singl The President´s Dead vydaný v honosné dvanáctipalcové vinyl verzi je zatím poslední zprávou ze stáje Okkervil River. Ti se s novou nahrávkou neozvali od dob Black Sheep Boy (2005) a mezitím jen usilovně skládali a koncertovali na příč evropou i amerikou. Dvanáctipalec, který je předvojem pro očekávanou desku přináší dvě skladby, které potvrzují to co se za uplynulé dva roky dalo očekávat: Okkervil River ještě víc vytřibili svůj rukopis a zaroveň dopilovali mušku tak aby střela šla přímo na terč. Song The President´s Dead vypráví o mladém republikánovy který se jednoho ráno dozví o atentátu na prezidenta. Skvělý text se tu v podání Willa Sheffa nejdřív obtočí akusticky, stupňuje a za moment už přijde očekávaný zlom v nástupu celé kapely, která sice vychází z kořenů country, ale místy zní dost punkově (obzvlášť bubeník). Po For Real se jedná o další ryzí hitovku, i když je postavená na hodně prostém základu. Druhá skladba Room I´m Hidding In je pak takovým tím typickým OR "ploužákem". Začne sympatickou kytarovou vyhrávkou, která je vpodastatě hlavním (a vydařeným) motivem skladby a po celou dobu ji podkresluje jednoduchý klavír a taková ta typická měsíčková country elektrika, určitě víte co mám na mysli. Oproti úvodnímu singlu to trochu uspává a alespoň pro mě je to znamení, že Okkervil River mě dokáží zaujmout o to víc o co jsou "živelnější". Nechám se překvapit s čím Okkervil příjdou na dlouhohrajce ... Jakub

***1/2 / *****
(Jagjaguwar)

Novinky

2007-04-04T09:58:00.000-07:00

Zatimco o par let zpet jste mohli mít absolutní jistotu nad tím, jak bude znít každý nový release na labelu Level Plane, ted uz se to zdaleka rict neda. Čerstvou novinkou chystanou na konec dubna je LP/CD kapely Bloody Panda s názvem Pheromone. Jedná se o doom "metal" ve stylu Earth ci Khanate. | Tohle je celkem dobrá zpráva pro fanoušky Les Sevy Fav. Ti se totiž chystají znovu konzertovat a tak se 19. května objeví na festivalu All Tommorow Parties po boku Xiu Xiu, Okkervil River apod. | Hodně našláplo má teď i label Jagjaguwar. Tam teď kromě definitivní 2cd edice alba Black Sheep Boy od Okkervil River vyšla i řada dalších desek a ještě víc se toho chystá. Podívejte se sami, výčet by byl na dlouho. | Talibam je jméno nového projektu Kevina Shei (ex Storm and Stress z Touch & Go Records). Ten aktuálně vydává desku na lyonském labelu Gaffer Records, kde mj. v krátké době vyšly novinky od El Eje Dël Mal, A Flower Kollapsed či But God Created Woman. Ostatně Talibam se teď chystá na evropské tour v jehož rámci zahraje i v Čechách.

21/6 - Tábor @ MC Orion w/ Sheik Anorak, But God Created Woman

Kapela zároveň hledá koncert na 22/6, pokud máte zájem, zkontaktujte je na adrese: gafferrecords@yahoo.fr

| Who Never Rest je jméno nové desky projektu Khan, která vyšla na Tomlabu. IDM co potěší fandy Jamieho Lidella apod.

Sporto - Sporto (2007)

2007-04-02T23:00:00.000-07:00

Po pár kratších ozvěnách v podobě remixů pro Peťo Tázka či Ivu Frühlingovou si teď můžete z webu (ano Richarde, zcela legálně) stáhnout první větší "desku" projektu Sporto. Ta je kolekcí několika starších (mj. i těch remixů) a několika nových skladeb a výsledný dojem z téhle nahrávky je asi takový, že nad "českou" scénou by se měla hůl lámat čím dál míň. Pokud jste o Sporto nezavadili nikde, ani na jejich myspace, tak vězte že se jedná o spojení Bourka (ex - Ememvoodoopöka) a Šámpona (někdejší skvělý projekt Shopp Assistant) a čekat můžete electro/pop ve stylu The Postal Service, který se ale nebere (aspoň myslím) příliš vážně. Což je možná jeho největší výhodou. Šampónův/Bourkův zpěv je tentokrát v angličtině a zní lehce falešně, ale přitom dost přirozeně a texty jsou +/- v Emems stylu - s popovější hranou, ale starý rukopis tu zaslechnete taky. Potěší i spousta živých nástrojů, které celkový zvuk dělají o něco pestřejším a hlavně některé klávesové motivy jsou tu hodně chytlavé - jako třeba v nějvětší hitovce alba Open Letter to Kelly Clarkson. Ze všech 14ti skladeb si sice nesednete na prdel, ale minimálně poměr 50:50 jasně naznačuje že od Sporta se ještě něčeho dočkáme. Jen si počkat až se zvuk tohohle dua vytříbí. A mimochodem, remix Docasna zalezitost od Peto Tazka je jasným znamením, že Sporto by bylo skvělým producentem jeho další desky nebo ep ... Jakub

***1/2 / *****
(Diy, download)

Tim Kinsella: "Počítám dny ..."

2007-04-01T04:56:00.000-07:00

"Klidně budu do konce života hrát jenom v Chicagu ... To je pro mě okey. Tohle je na určitou dobu asi poslední tour. Možná poslední tour vůbec." Sedím na schodech před sedmičkou a snažím se maskovat obdiv kluka co vyrostl na Cap`n Jazz. Vedle mě je Tim Kinsella, legenda skutečný americký indie scény a dost možná někdo kdo definoval zvuk rannýho emo rocku. Hraje od roku 1989 a pokud se o někom dá říct, že má v životě jen o malinko víc než kapelu tak je to právě on. Kinsella měl (a má) kapel hned několik, ale jen o málokterý z nich se dá mluvit jako o bokovce. Naopak to všechno jsou pracně vysekaný pílíře a za jejich kultovním statusem nestojí víc než tvrdá (a hodně charismatická) práce. A přibližně 1500 odehraných koncertů, desítky tour a víc jak na třicet desek, ep, splitů ... Když si spolu povídáme je ale už dost skeptický k tomu co dělá. Nebo spíš k tomu jak to dělá. "Od doby co jsme poprvé hráli s Cap`n Jazz jsem na turné strávil přibližně tolik času jako doma. Teď už jenom počítam dny. Tři dny do konce tour. Vrátím se domů ve čtvrtek a nájem mám jenom do neděle.Takže půjdu hned do práce protože na tour si vydělám sotva polovinu toho co potřebuju. Trvalo mi to hodně dlouho než jsem zjistil že hudbu můžu dělat i bez toho aniž bych strávil většinu dne v dodávce. A teď už jsem hodně unavenej ... vážně." Doma v Chicagu Tim pracuje jako barman v Rainbo Office ("Tá práce mi dala možnost úžasný časový flexibility, takže mám dost času na kapelu a na všechno ostatní. A taky už tam mám několik let pondělní odpolední směnu, takže všichni vědí kde mě tou dobou najdou.") a navíc už je tři roky ženatý a se svoji manželkou točí nezávislé kraťasy a v přípravě je i film Orchard Vale. "Je to první celovečerák co jsem režíroval a napsal. Musím to sestříhat a v létě chceme s manželkou objet několik festivalů." Víc informací o filmu, jeho obsazení a trailer je k nalezení na oficiálním webu. Mimo svoji aktuální kapelu Make Believe má Tim Kinsella i svůj stejnojmený sólo projekt. Ten se pohybuje od sympatických akustických písniček (výtečné ep Crucifix Swastika) až po mluvené slovo a zvukové experimenty (letošní sbírka jeho prácí od roku 2003 do 2006 s názvem Field Records of Dreams na I Had An Accident Records). A když se ho nakonec ptám, jestli existuje nějaký moment, na který v rámci Cap`n Jazz už nikdy nezapomene: "To není jen jeden, ale rovnou spousta momentů .. Vpodstatě pokaždý když jsme jeli někam hrát. A i když to byl úplně totální zapadákov, místo o kterým jsem nikdy předtím neslyšel, pořád to bylo ... woooow, jsme na turné. Víš já pořád miluju tu jednu hodinu kdy stojíme na pódiu, ale už kvůli tomu nechci trávit deset hodin v dodávce, třicet dní v měsíci ..."

Tim Kinsella: Myspace
Tim Kinsella: Wikipedia
Orchard Vale: film
Make Believe: Myspace

Novinky ze stáje Wollongong

2007-03-30T05:42:00.000-07:00

Takže Wollongong se už zcela na férovku zbláznili do koncertního cestování a po té, co téměř důkladně projeli starej kontinent se teď chystají hrát i v zemi vycházejícího nebo zapadajícího slunce, teď nevim jak to přesně je. Každopádně na podzim 2007 se chystá jejich Japonské tour a případně i Australský. To je dobrá zpráva pro tamní indie rockery, ale na svoje si přijdou i lokalní fandové, protože do té doby snad výjde i jejich nová, už třetí deska. A vůbec nejlíp sou na tom aktuálně moraváci ...

6/4 Český Těšín - Liberte
7/4 Rožnov - Vrah
8/4 Olomouc - Mitril

A mimoto je v přípravě i dokument a jejich ukrajinsko ruskym (nebo rusko ukrajinskym?) tour.

Sunshine - Dreamer (2007)

2007-03-29T10:10:00.000-07:00

"We have about 10-12 new tunes, some of them are "dancefloor killers" some of them not, but however, we're pretty stoked about all of them. Going to work with a few our old friends and fresh influential people here in Prague, in London and Los Angeles." Sunshine

Ahoj kluci, vím že jste v poslední době trávili hodně času venku, ale myslím že by bylo celkem fér vám říct pár novinek, který se tady v ČECHÁCH poslední dobou udály. Tak předně zvuk a lá Southpaw už tu umíme udělat taky.

** / *****
(Universal)

Maserati - Inventions for New Season (2007)

2007-03-23T05:40:00.000-07:00

Maserati je mimo jiný italskej výrobce luxusních sporťáků. Nás samozřejmě zajímá ta kapela, ale srovnání s luxusním fárem taky není zrovna od věci. Koupíte si ho abyste bičovali přímořský serpentýny a balili buchty a víceméně je to ohromná zábava. No a Maserati dělaj muziku přibližně podobným způsobem jako třeba tábroský Céčka. Není to žádný vynášení hluboko do nebes ani noření do hlubin, není to ani žádný intelektuální poselství a jestli v tom nějaký najdete jenom proto že je to instrumentální kapela, tak jste cvok. Kdyby se totiž do jejich hudby pokoušel někdo zpívat, byla by z toho další art rocková cajdárna typu Mars Volta. Maserati jsou především oboustranná zábava a myslím že nikdo z těch čtyřech chlapíků nechce víc než abyste pokyvovali hlavou do rytmu a bavili se.

Z nenápadný kapely co pochází z ještě víc nenápadný lokace (Atheny v Georgii) a vycházela na jakýmsi undergroundovým labelu se brzy a zaslouženě stal vyzdvyhovanej objev a aktuálně jsou na Temporary Residence, kde vyšla i tahle nová deska. Ta se oproti jejich debutu z math rock stylu přehoupla víc do post rocku a jak jste nejspíš pochopili, je vážně parádní. Dynamický skladby typu 12 16 (což je vůbec největší pecka celý desky) se tu střídají s vyklidněnýma pasážema, kdy si připadáte jako při probouzení se na oroseným lehátku a do očí vás začínají píchat ranní parsky letního slunka. Takže žádnej ponor. Ale spíš odpočinek po vydatný party. ... Jakub

**** / *****
(Temporary Residence)

The Blow : Alphabet Series -K- (2006) (7")

2007-03-23T03:50:00.000-07:00

Alphabet Series je limitováná edice sedmipalců, kterou vydává německý Tomlab. Kolik písmenek v abecedě, tolik sedmipalců. Já na tuhle řadu prvně narazil v zimě, když sem si v Kölnu za zlodějskejch 6 € pořidil split Grizzly Bear/Seabear. Design všech desek je téměř vždycky stejný, trošku naivní, hodně barevný, pruhováný a na první pohled jsou rozdílné jen díky přiřazenému písmenku. Na sedmiplaci s K najdete dvě skladby od portlandských The Blow, což je projekt píšničkářky K. Maricich a bubeník z kapely Devendry Banharta. The Blow je jednoduché, trošku naivní a trošku infantilní elektro se sympatickým holčičím hláskem a spoustou hezkých nápadů. Na tomhle sedmipalci jsou dvě skladby - Babay, vpodstatě největší hitovka z jejich velké desky Paper Television a potom Brushy Brushy. Pokud už znáte jejich LP, nejspíš budete s tímhle sedmipalcem spokojení. Pokud nehledáté žádné intelektuální složitosti, bude se vám to líbit taky. A pokud byste chtěli vidět The Blow na živo, tak je to tuhle neděli na sedmičce ještě s Make Believe. .... Jakub

*** 1/2 / *****
(Tomlab)

Novinky

2007-03-18T08:02:00.000-07:00

Tak line-up španělského SONAR festivalu už je online. Podívat se můžete tady. Festival proběhne 14-16 června a vystoupí třeba New Young Pony Club, Simian Mobile Disco, Mogwai apod | Termín letošního FLUFFu je 20 - 22 července. O tom že letos se na festivalu objeví Converge už se ví, další ohlášená jména jsou Kaospilot (Nor.) a La Quite (It.) | Mimochodem diskografie La Quite s názvem Tenpeum už je vyprodaná. Reedici ted chystá italský label Sons of Vesta. Tam by v dohledné době měl vyjít i split Khere a Antithesis | A naopak, ruský label Self Titled Demo Records chystá 10inch repress debut Ep KHERE

A po zimním spánku se teď chystá vydatná koncertní sezóna. Z nejbližších koncertů z kuchyně AM180 a Silver Rocket můžete zajít na:

25/3 007 Make Believe (Us), The Blow (Us)
28/3 007 Dÿse (De), Lyssa
02/4 007 Maserati (Us), Ostinato (Us)
03/4 007 Trencher (Uk)
05/4 Akropolis Pelican (Us), Gnu
30/4 007 Barr (Us, 5rue Christine)
a čtvrtá česká zastávka 31knots se chystá na 21/5 a taky na 007

Make Believe - Of Course (2006)

2007-03-17T07:23:00.000-07:00

Make Believe je "nová", už asi osmá kapela Tima Kinselly. Ke všem projektům Tima Kinselly se dá přistupovat přibližně tak ze dvou stran: buď naprosto oddaně milujete všechno co tenhle chlapík kdy dal do kupy už od dob Cap´n´Jazz anebo vás naprosto upřímně sere fakt, že za posledních 17 let jsou na Kinsellovy nový maximálně tak tenisky. Podle hodnocení asi jednoduše poznáte do který partaje patřím já. A Of Course ve zkratce: 10 skladeb krásnýho kytarovýho zmatku s nejistou linií a neskonale falešným a charakteristickým vokálem co i v roce 2007 pořád zní jako hlas 17ti letýho fracka ... Jakub

****/*****
(Flameshovel Records)

Au Revoir Simone - Verses of Comfort, Assurance & Salvation (2006)

2007-03-17T06:34:00.000-07:00

Jsou tři, všechny hrají na klávesy a koření to samply a hodně primitivními beaty, zpívají svými rozkošnými naivními hlásky, kamarádí se s We Are Scientist nebo Grizzly Bear, jsou z Brooklynu, vydávají na Moshi Moshi (po boku Mates of States, Lo-Fi-FNK, Architecture in Helsinki), v jistých momentech jsou docela emo a celkem by se dalo říct, že ve své klávesové skromnosti umí dát dohromady celkem fajn písničku, ale byla by tahle kapela zajímavá i pokud by v ní nehráli tři prsatý buchty (a brali by si je všechny ty klučičí kapely jako předkapelu na tour)? Už jenom sám za sebe doufám že jo (abych si nemusel přiznávat, že si některý desky pouštím jen protože je nahráli holky) a že se to potvrdí na nadcházející desce, která se chystá na tohle jaro. Verses of Comfort ... je totiž tak padesát na padesát. Zpočátku to zní příjemně, chytlavě a zábavně, ale když se pak nahrávka přehoupne někam na pátou skladbu, mám chuť usnout a začínám přemýšlet o výměně desky. Au Revoir Simone rozhodně dovedou zabodovat tam, kde jsou svižnější a zábavnější. Když zpomalí, je trojice kláves tak docela utahaná a nemá příliš co nabídnout. Doufám že když točili svoji chystanou novinku, týhle maličkosti si všimli a přiklonili se k domovskému zvuku labelu Moshi Moshi, který je přeci jen víc tanečnější. Jestli ne, mám skoro strach, že na úvodní otázku budu muset odpovědět NE! ... Jakub

**^1/2 / *****
(Moshi Moshi)

Lo-Fi-FNK - Boylife (2006)

2007-03-17T06:31:00.000-07:00

Lo-Fi-FNK jsou švédský zjevení z čistého nebe. Ještě před pár měsící o tomhle duu nikdo moc nevěděl, ale debutní EP a velká deska na Moshi Moshi udělali svoje a tak je Boylife nejen mým nejoblíbenějším objevem loňského roku. Chytlavá IDM poskládaná z jednoduchých beatů a kláves a vyšperkování zvuky s až 8bitovou prostostí a maximální chytlavosti. Co je ale největším ternem Lo-Fi-FNK je vokál a parádní (PARÁDNÍ) texty, který Leo poctivě frázuje svým sympatickým hlasem. Boylife je sbírka 11 hodně příjemných písniček, který na ploše 40 minut utečou jako voda, což bude asi objasnění toho proč si ji nejčastěji pouštím k vaření. Nechybí tu shluk hitovek (hned úvodní trojice City, Adore, Steppin´Out) ani nějaká srdcovka (What´s On Your Mind?), ti co mají jako domovskou stránku nastavený třeba pitchfork už o tom asi dávno vědí, ale pokud ne a pokud máte rádi třeba The Knife, Dasaev nebo Hot Chip, měli byste tohle brát jako maximální doporučení ... Jakub

**** / *****
(Moshi Moshi)

Grizzly Bear - Yellow House (2006)

2007-03-17T06:16:00.000-07:00

Label Warp pomalinku mění svoji tvář a tak se mezi jmény ambientních & electro experimentů začínají objevovat i kytary (předloňský úspěch Maximo Park nebo Gravenhurst, Prefuse73, Battles). Grizzly Bear jsou chlapíci z Brooklynu, kteří se prvně předvedli na Horn of Plenty, nahrávce z roku 2004 s neo-folk-tronickým zvukem, na svoji novince se ale posunuli mnohem dále. Místo skladeb se záměrným lo-fi soundem tu teď máme porci pročištěných a chytrých kompozic s psychedelickým nádechem. Yellow House zní jako výlet do pohádkového lesa, ale řekněme že zrovna do takového, který navrhl Tim Burton. Máte chuť se povalit do trávy a sledovat hejna motýlu (což sice moc nezapadá do kontextu toho, že deska vyšla na podzim), ale když se začne stmívat, je na čase se hodně rychle pakovat. Grizzly Bear zkrátka umí ukolíbat krásou (Easier) a zároveň naježit chlupy tmavou baladou jak od the Black Heart Procession (Marla). Šlehají barvami jako o život, ale tak, že to dává smysl a než odhalíte všechny vrstvy (a než uteče nějakých 20 poslechů), budete Yellow House milovat a nebo s ním raději ztratíte trpělivost. ... Jakub

****^3/4 / *****
(Warp Records)

Recenze | Archív

2007-03-13T14:00:00.000-07:00

Ampere / Daïtro - split (2007) Clean Plate, Purepainsugar / 7"
Au Revoir Simone - Verses of Comfort, Assurance & ... (2006) Moshi Moshi / CD
Balboa / Rosetta - The Mercury Project Split (2007) Level Plane / LP
The Blow : Alphabet Series -K- (2006) Tomlab / 7"
Boy Omega - Hope on The Horizon (2007) Glitterhouse / CD
Bright Eyes - Cassadaga (2007) Saddle Creek / CD (Tomas)
Bright Eyes - Cassadaga (2007) Saddle Creek / CD (Stepan Bolf)
But God Created Woman - Love Your Children (2007) Gaffer / CD
Dimitrij - Words/Objects (2007) Noise Appeal / CD
End of Year - Sincerely (2007) Revelation / CD
Folk3mail - Místo na slunci (2006) Piper Records / CD
Grizzly Bear - Yellow House (2006) Warp / CD
Grizzly Bear - Friend EP (2007) Warp / CD
Handsome Furs - Plague Park (2007) Sub Pop / CD
Lo-Fi-FNK - Boylife (2006) Moshi Moshi / CD
Make Believe - Of Course (2006) Flameshovel / CD
Maserati - Inventions for New Seasons (2007) Temporary Residence / CD
Meleeh - Another Love. New Holow (2006) Black Star Foundation / CD
Mono - Phoenix Tree Ep (2007) Temporary Residence / CD
Okkervil River - The Presiden´t Dead (2006) Jagjaguwar / 12"
Part Chimp - I Am Come (2005) Rock Action / CD
Petethepiratesquid - Dont Correct Me if Im Wront (2007) Altin Village / CD
Picastro - Whore Luck (2007) Polyvinyl / CD
Rivulets - You Are My Home (2006) Important Records / CD
Someone Still Loves You Boris Yeltsin - Broom (2006) Polyvinyl / CD
Sporto - Sporto (2007) DIY / CD x free download
Sunshine - Dreamer (2007) Universal / CD
Thema Eleven - The Great Misanthrope (2007) Insane Society / CD
Tokyo Police Club - A Lesson In Crime EP (2006) Paper Bag Records / CD
John Vanderslice - Emerald City (2007) Barsuk / CD
ViolentBreakfast - Nient´Altro Che Tempo (2007) Gaffer / CD
Woods - At Rear House (2007) Woodsist, Shrimper / CD

Tim Kinsella - profil / rozhovor
Tu Fawnig - profil / mini rozhovor

31Knots, Goro, Rivuletes @ 007, 2007
31Knots @ 007, 2007 (photo)
Barr @ 007, 2007 (photo)
Donaufest 2007 @ Krems
Interpol, Battles @ Amsterdam, Paradiso, 2007